Zpět
Bednář Arnošt | Vytvořte si vlastní štítek

DŮVĚRNÉ !

Koncepty článků - červenec až říjen 2007 .
Jde o pokusy autora, který s prózou začíná trochu pozdě a náhodným čtenářům se upřímně omlouvá.
Motto:

Zvláštní svět. Všude je plno válečných veteránů. Stačí být pár týdnů vojenským řidičem na zahraniční misi a máš vystaráno. I medaili ti dají, rehabilitace a rekreace, budeš ozdobou shromáždění lidu...
Jestli to není trochu nespravedlivé k tisícům neopancéřovaných civilistů, žen, starců a dětí. Ve válkách jich umírá více než vojáků, protože na ně střílí obě bojující strany. I proto vznikají "PAMĚTI NAVŽDY NEZNÁMÝCH VETERÁNŮ "



PODIVNÝ VOJÁK
Vzpomínky na květen r. 1945

Zjevil se neočekávaně. Právě nás nikdo nebombardoval a nebylo dokonce slyšet ani jednotlivé výstřely. Měl zvláštní uniformu a pušku s neobvykle dlouho hlavní. Promluvíl a neznělo to česky. Určitě jde o Rusa či Ukrajince. Chtěl od party vyděšených kluků vědět, zda ve vsi jsou Němci. Snažili jsme se mu vysvětlit, že stále ještě Němci a ukazovali, kudy by mohl co nejrychleji zmizet.
Překvapil nás. Chtěl pouze jehlu a nitě. Přivedl jsem ho domů - dostal co chtěl. A my žasli. Přišíval si na rukáv jakýsi plátěný nápis a Němců se nebál. Má strach jen z Rusů. Bojoval na německé straně, pod velením generála Vlasova a „vlasovce“ že Rudoarmějci neberou do zajetí. Kdesi za lesem prý jeho jednotku postříleli. Jen on se zachránil a pár dalších, o jejichž osudu nic neví.
Takové bylo moje první setkání s příslušníkem státu, který nám přinášel osvobození - po šesti letech trýznivé okupace.



KOZA
Vzpomínky na květen r. 1945

Obyčejná. Bílá, bezrohá. Hodně zvědavá a mlsná, ale hlavně - příliš nápadná na bojišti.
Prcháme z lesů. Původně tam jsme chtěli přežít přechod fronty. Z jednoduché "zemljanky" nás však po pár dnech vyplavil liják, i les byl terčem minometných granátů, údolí zažilo děsivý nálet a nebylo co jíst.
Podle zpráv ze vsi není válečná vřava až tak strašná. Občas shoří nějaký barák – prozatím jenom pár mrtvých civilistů. Přežít prý se dá i v opevněném sklepu.
Měli jsme takový. Výdřevou podepřený strop a pytli s pískem obložená okénka.
Ale zpět k té koze. Dostal jsem ji na starosti a věděl cosi o maskování. Vždyť už mi bylo skoro 11 roků! Na dohled byla německá i ruská kulometná hnízda – mohla upoutat pozornost střelců, ohrozit tátu, mámu, 2 mladší sourozence. Omotal jsem svou kozí dámu provázkem, za něj nastrkal zelené větvičky a vedl ji korytem potoka. Kýžený efekt se nedostavil. Kdosi uviděl zamaskovanou věc v pohybu a spustil palbu. Už dlouho jsem tak rychle potokem neutíkal a koza neprotestovala. V chlévě pak s chutí sežrala maskování.



MRTVÝ BEZ OBLIČEJE
Vzpomínky na květen r. 1945

Ležel na svažité lesní cestě. Civilista – možná už převlečený voják. Chybělo mu půl obličeje, boty i doklady. Potůček krve byl snad 4 metry dlouhý a všude mouchy.
Byli jsme 3. Jeden měl vojenskou polní lopatku a nejstaršímu bylo 13 roků. Dospělí se ještě lesa báli a měli jinou práci.
Mezi kořeny nejbližšího stromku hloubíme hrob. V 50 cm dochází síly....
Lidské tělo bez života je opravdu těžké. Do tvaru kříže svazujeme dvě větve....
Nikdy se nepodařilo zjistit kdo byl ten muž. Snad prý nějaký Polák.
Později kdosi nad hrobem postavil kamennou mohylku. Stojí tam dodnes.







=============================================================
Z JINÉHO SOUDKU
Soubor vzpomínek a dokumentů z r. 1968 hodlá v r. 2008 vydávat redakce idnes@idnes.cz




JEN KRÁTKÁ DÁVKA Z KULOMETU
Z archivu vzpomínek příslušníků 51. msp na srpnové události r. 1968 .
Zapsal: Ing. Arnošt Bednář

-Trochu nezvyklý budíček - kulometná palba. Střílí z prostoru českokrumlovského vojenského cvičiště. Oblékám se, loučím s rodinou a rychle odcházím na pracoviště. Z křovin na kopci "Pihl" (Městský vrch), 80m od silnice a plotu kasáren mne zaměřovačem zbraní sleduje ruský tankista. Věž se pomalu otáčí...
Jsem technik pluku - tankista. Vím, že je kanon spřažen s kulometem, na rukojeti ovladače jsou dvě červená tlačítka....
Vrací se vzpomínka na květen r. 1945. Tehdy mne sledoval pilot ruské stíhačky a podobné tlačítko stiskl. O 15 metrů minul .
První zástupce velitele vypráví drama noci. Některé ruské jednotky opustily původně obsazená místa a směřovaly na Č.Krumlov. Koloně tanků , která se blížila přes Lazec, vyjel v osobním automobilu vstříc. Zastavil ji, kamenem bušil do pancíře prvního tanku a domáhal se přístupu k radiostanici. Umí rusky - hodlá se zeptat ruského velitele na důvod přesunu. Má pouze dílčí úspěch a je zajat. Tanky jedou dál, českokrumlovská kasárna budou obklíčena.
Nejmodernější tanky Varšavské smlouvy (T-72) mají velmi výhodné palebné postavení. Hlavně kanonů a kulometů míří do kasáren, a to z obou nejbližších přivrácených svahů. Palebná převaha je nejméně trojnásobná, střílet nám mohou i do jednotlivých dveří, oken vozidel či lidí - na vzdálenost 150 až 300m. Naši vojáci však ráno, jako vždy, v dvojstupech odchází na snídani. S hlasitým protestním bubnováním (lžícemi) na stovky hliníkových "ešusů " .
-"Horkou linkou" povoláváme do kasáren ruského velitele. Přijíždí jeho zástupce pplk. Agafonov. Bagatelizuje obklíčení, popírá střelbu. Omluvu odmítáme. Považujeme střelbu za záměrnou provokaci a dáváme mu 15minut na stažení všech zbraní za obzor s tím, že jinak nezaručujeme ochranu našich muničních skladů před "radikály", kteří se mohou zmocnit pancéřovek a zlikvidovat, než padnou, alespoň pár jejich tanků. Agafonov pak opravdu spěchá – do nejbližšího tanku. Vzápětí všechna viditelná vozidla couváním opouští palebná postavení.
-S náčelníkem průzkumu odcházím kontrolovat splnění podmínek ultimata. Ve svahu proti bráně kasáren nalézáme maskované kulometné hnízdo. Procházíme pomalu kolem zákopu a rozpačitých vojáků v něm si nevšímáme.
Do kasáren je vzápětí opět volán velitel Rusů. Tentokrát poprvé přichází velitel pluku, pplk. Bondarenko. Vytýkáme mu porušení dohody o včasné výměně informacích i porušení příslibu okamžitého stažení všech zbraní za obzor. Ptáme se, co by následovalo, kdybychom se ranní kulometnou palbou nechali vyprovokovat. Nenechává nás na pochybách. Až příliš mnoho hlavní míří i do ulic historického jádra Č.Krumlova.
Víme už, že snahu o vyprovokování aktivního odporu zažily toho dne téměř všechny útvary českobudějovické divize. Oznamujeme Bondarenkovi, že nám opravdu nezbývá, než považovat Rusy za zákeřné okupanty.
Zjevně se stydí. Ví kdo střílel - prý bude potrestán. Víme, že nebude. Střílel přece na jeho rozkaz. Připouští, že kdybychom i my vystřelili, následoval by masakr. Přijeli s úkolem zlikvidovat kontrarevoluci, která ohrožuje demokracii. Někde ta ozbrojená banda vrahů být musí! Nedokáže se dívat do očí, omlouvá se, vysvětluje....
Je inteligentní, vzdělaný, zná několik jazyků. Cosi už pochopil a proto dostává „ milost“ - s podmínkami. Nesmí se střílet. Může k nám přijít, sledovat "ilegální" televizi a dál vysvětlovat proč je v ČSSR. Bude nosit ruské noviny a my mu opatříme naše. Podtrženo v nich bude, co zaslouží vysvětlení. Jeho 62. gardový tankový pluk neměl na území ČSSR dosud žádné ztráty (krom zranění při dopravní nehodě). Otřesně prý na jeho vojáky působila situace, kdy kdesi žena hodila před tank dětskou kolébku. Zve nás na prohlídku postavení svých jednotek a techniky v oblasti Pihl.
O podrobnostech jednáni vzápětí informujeme všechny příslušníky českokrumlovské posádky.
Nástupy k předání informací jsou v ty dny velice časté. Nic netajíme. Snad jenom alibistické chování velitele divize. Zjevně neví, na kterou stranu se přidat.
Velitelství pluku do značné míry nahrazuje i činnost orgánů veřejné a státní správy. Telefonují nám předsedové národních výborů okolních obcí i jednotliví občané. Nesmíme udělat chybu.



(Zkrácený text čl.Bitva o Kleť zveřejnil v srpnu r.2007 tištěný měsíčník PODNIKATEL ČESKOKRUMLOVSKA) a internetový deník http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007080041

BITVA O KLEŤ
Z archivu vzpomínek příslušníků 51. msp na srpnové události r. 1968 .
Zapsal: Ing. Arnošt Bednář

- Obsazujeme vrcholek hory Kleť. V akci jsou obrněné transportéry - přísně tajné!
Stáváme se ochránci pracovníků československé televize - studio Praha. Převlékáme je do vojenských uniforem, zajišťujeme spojení. 21.8.1968 ve 23:00 hod. zahajuje vysílání "Studio Praha" - z Kletě.
- I Rusové prý mají rozkaz " obsadit Kleť" . Vysvětlujeme jim zbytečnost činu. "Kontrarevolucionáři" přece nemají šanci, když stožár vysílače chráníme my. Nabízíme účast při kontrole účinnosti naší obrany.
Přístupové cesty jsou zataraseny pokácenými stromy. V noci, po složité a tajné trase, kterou z osádky našeho auta zná pouze řidič, vezeme na Kleť ruské kontrolory. Před vrcholem vyrazí z houští obrněný transportér a zatarasí cestu. Míří na nás i hlavně samopalů. Jsou spokojeni. Sotva však tuší, že pár metrů od nich se málo významná retranslační stanice přeměnila na aktivní "kontrarevoluční" vysílač. Naše Kleť však nesmí mít osud Krašova, kde přenosová zařízení vandalsky rozstříleli.
Tuto "válečnou" lest nám nezvaní hosté naštěstí neprohlédli.
- Z Kletě přichází požadavek: opatřit promítačku na 8mm film a sestavit zařízení k přenosu amatérských filmů do televizní sítě. Jsem pověřen realizací. Přivážím promítačku a nářadí. S asistentem ředitele hvězdárny vysazujeme v jedné z místností dubové dveře, upevňujeme přístroje. Je tu problém. Jak ztotožnit optické osy objektivů filmové promítačky a "očka" - malé televizní kamery. Přítomní profesionálové naději nedávají, všude je spousta různobarevných drátů, ale už za dvě hodiny je dílo funkční. Jen pravá strana obrazu prý se na monitoru jeví jako levá. Zkušebně se pak vysílají záběry z Karlovarska. Pod ruským tankem se tam propadl most.
Osud nového vysílacího "vynálezu" neznám. Kamera prý však při odchodu moderátorů do Rakouska skončila ve studni. Škoda jí. Patřila koncesionářům televize.

Poučení?
-V krizové situaci si lidé pomáhají.
-Je dobré, jsou-li všestranně připraveni.



===================================================== Článek „UŽ ZASE?“ pro Britské listy.
Odesláno 10.10.2007 7:08:12 formulářem http://www.blisty.cz/message.rb
Za případné zveřejnění následujícího textu v Britských listech předem děkuje www.arbed.podnety.cz



UŽ ZASE?

Podzim r. 2007 přináší vážná varování a lákavé přísliby.
Když prý Česko neumožní Američanům instalovat radar v Brdech, zvýší se pravděpodobnost války USA z Iránem . A naopak.
Pokud prý se Česko vzdá svrchovanosti nad nepatrnou částí svého území, může to vést ke snížení počtu raket dlouhého doletu ve státech, které je mají.
Navíc prý všichni zbohatneme. Nejvíce ti, co žijí na úpatí Brd.

„Na každém šprochu pravdy trochu“ – praví klasik. Ale moudří by neměli opakovat chyby otců!
Kdesi je asi kdosi málo moudrý.

Pouhých 7 desítek roků uplynulo od okamžiku, kdy vlivní politici některých demokratických států usoudili , že válce v Evropě lze zabránit tím, že Československo se vzdá svrchovanosti nad částí svého území.
A možná upřímně věřili, že tak lze zastavit horečné zbrojení v mnoha státech.

Historie už dávno nasadila tehdy oslavovaným „mírotvůrcům“ oslí hlavy.
Bude se příběh opakovat? V podobě komedie, či tragedie?
Kde hledat pravou příčinu válek lidí ?
Co s totalitními režimy?